Paradentóza

Tento genetický test detekuje riziko vzniku paradentózy (peridontitidy).

Nemoci parodontu (dásně) jsou spojeny s patologickou bakteriální mikroflórou, která vyvolá zánětlivou reakci měkkých tkání kolem zubu, tzv. peridontu. Následná patologická odezva imunitního systému vede v kombinaci s geneticky predisponovanou abnormální imunitní odezvou ke vstřebávání (řídnutí) okolní kostní tkáně. Uvolněný zub je pak náchylný k vypadnutí. Proces je rychlý a vyžaduje včasný zásah antibiotiky. Tato problematika je aktuální i v souvislosti s implantáty. Zasazení implantátu do patologického prostředí paradentózy vede k nezdaru.

Do skupiny patologických bakteriálních kmenů patří Aggregatibacter actinomycetemcomitans, Porphyromonas gingivalis, Prevotella intermedia, Tannerella forsythia a Treponema denticola.
Patologická imunitní konstituce zahrnuje přítomnost alely hlavního histokompatibilního systému HLA-DR4 (Human Leukocyte Antigen DR4), konkrétně subtypy DRB1*04. Současně byla zdokumentována zvýšená produkce cytokinu zánětu interleukin-1 (IL-1), který je klíčovým regulátorem odpovědi hostitele na mikrobiální infekci a hlavním modulátorem resorpce kosti. IL-1 představují dvě molekuly, IL-1alfa a IL-1beta, kódované geny IL-1A a IL-1B. Popsané polymorfismy v obou genech jsou spojené se zvýšenou produkci IL-1.

Test je důležitý nejen ke včasnému odhalení rizikové konstituce, ale i k zajištění terénu pro úspěšné zasazení implantátu. Vedle antibiotické léčby je důležitá správná dentální
hygiena.